Závěrečné slovo Zdeňka Šerého

Vážený pane řediteli,

Vážení vyučující,

Vážení rodiče,

Vážení hosté,

Milé absolventky a milí absolventi,

dovolte mi, abych i za nás, absolventy gymnázia, pronesl pár slov.

Vnímáte to? Mám na mysli tu změnu času - nálady - pocitů a atmosféry. Není tomu tak dávno, kdy jsme zde stáli a čekali na naše maturitní šerpy s pocitem, že za pár měsíců již budeme absolvovat vůbec první velkou životní zkoušku. Zkoušku vytrvalosti a cílevědomosti, pevných nervů, odhodlání, ale i šťastné ruky. Výsledky známe, balvan strachu z nás spadl a najednou prázdno. Nastaly volné dny plné zaslouženého odpočinku.

Zajímavých informací jsme dostali mnoho. I díky nim jsme přijati na naše vysněné vysoké školy a pro ty, na které přijímačky ještě čekají, přejme jim společně mnoho zdaru. Výuka nebyla jen o faktech a definicích. Lidskost a přátelská atmosféra prostupovaly do pětačtyřiceti minutovek. Vyslechli jsme si mnoho zajímavých historek našich vyučujících, kteří nám povídali o svých dětech, zájmech, trapasech, domácích mazlíčcích, výletech či dovolených.

Zamysleli jste se někdy nad tím, co bude vaše klíčová vzpomínka? Jaký zážitek vám už navždy utkví v pamětí? Za mě to bude, jak paní Horké přeběhl kocour přes klávesnici a omylem smazal část písem k době distanční výuky. Nebo to jak jsme střemhlav vyrazili na jih České republiky sjíždět Vltavu a bez vodáckých znalostí převraceli nad sebou loď. Vzpomínky nám už nikdo nevezme. Radujme se z nich.

Když jsem se zamýšlel nad tím, co nám škola dala a vzala, tak mě napadlo spousto věcí. Začal bych těmi zápory, třeba hodiny spánku, které jsme věnovali přípravě, určitě to bude teplá postel, ze které jsme museli vstávat. Patří zde i úsměv, který nám mnohdy opadl po přečtení bakalářů a v neposlední řadě nám vzala samotu.

Samotu, ze které nás škola doslova vytrhla. Pomohla nám budovat si skvělé parťáky do života, kteří jsou u každého z nás v radosti i smutku, na kafíčku v kavárně i v dešti na zastávce. Ty jsme získali právě tam! Rovněž jsme dostali možnost se projevit, rozvíjet se a mít svůj názor. To pokládám za klíčové a za to patří kantorům velké díky.

Neměl bych zapomenout ani na morální a etické hodnoty, které ruka v ruce se projevovali při vzájemné komunikaci. Být dobrým člověk, naslouchat druhým, neotáčet se k ostatním zády - to jsou hodnoty, které jsou Vám vlastní (a doufám, že i mně).

Odnesme si je jako dar, jako něco, co nemá každý a ve světě je po tom poptávka. Nechť vášeň dělat nové věci v nás roste a chuť poznávat sebe i okolí je nám blízká. Statečné vykročme, jsme připraveni, máme na to! A už jedno jestli to bude na univerzitě nebo v zaměstnání. Svět na nás bedlivě čeká a už je zcela na každém z nás, jak ho bude žít. Já věřím, že dobře.

Ještě než se s Vámi rozloučím, chtěl bych poděkovat. Slovem sice intonačně prostým, ale obsahem hlubokým a mocným. Starým stovky let a věčným navždy.

Děkujeme! Vám rodičům za vaše rady, pomoc a podporu.

Děkujeme! Vám kantorům za vaši vůli a sílu nás obohatit svými znalostmi a dovést nás do tohoto okamžiku.

Děkujeme! Vám paní třídní učitelky. Jmenovitě za oktávu paní uč. Kinclové, za 4.A paní uč. Novosadové, za 4.B paní uč. Horké a za 4.C paní uč. Vaculkové. Byly jste nám oporou, majákem, psychologem a průvodcem. Vážíme si Vás.

Tož a vám všem též děkuju za vyslechnutí, nezapomeňte odkud pocházáte! Jaký Valašský původ si s sebů odnášáte, protože máte byt na co hrdí. Ať se nám Všem moc daří.

Zdeněk Šerý, absolvent 4.C