V rámci výuky dějin 20. století jsme v kvartě probírali události roku 1968 v ČSSR. Po probrání samotného učiva dostali studenti za úkol vyzpovídat pamětníka tehdejších událostí a tyto vzpomínky zapsat. Většina třídy si vybrala někoho ze svých prarodičů. Po přečtení zážitků ze srpna 1968 vznikla pestrá mozaika osudů, která charakterizovala tehdejší období. Ve vzpomínkách se prolínaly i po  letech bolest, zklamání, dramatické situace, ale i běžné letní situace léta 1968. Smyslem tohoto úkolu byl nejen kontakt s pamětníky, ale také ukázat na osobní dějiny - osudy, které tvoří dějiny tohoto národa.

Za všechny příspěvky uvádím závěrečnou část práce J. Hlaváčové a báseň A. Bujokové.

                                                                                                                     

Jan Helis

                                                                                                                     

 

Já jsem ráda, že žiju v této době. Máme demokracii, můžeme svobodně volit a rozhodovat se ze své vlastní vůle. Doufám, že to tak bude i nadále a že se lidstvo poučí ze svých chyb. Jsem ráda, že moje babička a její generace žijí v téhle době, protože si to po tom všem, čím si s komunisty prošli, zaslouží.

                                                                                                         

Julie Hlaváčová 4.AV

 

 

DĚKUJEME

Alžběta Bujoková

 

Nežila jsem v tom roce 

Kdy tanky rozdrtily ráno

A přesto cítím mráz

Jak zima leze na límec dějin

A lidé mluví šeptem

 

Nezažila jsem ten čas

Kdy pravda byla věc na příděl

V novinách zrcadlení strachu 

A v očích národ vkleče

 

Ale stejně mě pálí hanba

Za něčí prázdná prohlášení

Za ztichlý smích a zkousnuté rty

Za to, že si mysleli

Že svobodu lze umlčet 

 

A tak se dívám zpět 

Skrze závoj mlčení a let

A jsem ráda za náš národ

-jen díky lidem, kteří byli silní a bojovali 

Teď můžeme mluvit, zpívat 

A cestovat kam chceme 

-DĚKUJEME