DofE – Výprava do Rakous

Chceš zažít DofE se vším všudy? Zapoj se do programu, absolvuj postupně všechny úrovně a vyraz na pořádnou expedici. Představivosti se meze nekladou, pokud je plán ušit týmu na míru (a respektuje rodinný rozpočet).

Letošní „zlatí“ dofáci, Eva Chalánková, Aneta Stiborová, Pepa Bahr a Roman Kuchmak, se vydali do oblasti Worther a Ossiacher See v rakouských Korutanech a podělí se s vámi o své zážitky. O jejich blaho pečovaly (kromě náplastí, repelentu, opalovacího krému, pláštěnek, …) vedoucí DofE Mgr. Kateřina Janků a Mgr. Petra Marunová.

Musím říct, že z naší zlaté expedice jsem měla ze začátku respekt. Určitě tedy větší než z předchozích dvou ostrých výprav, ale přítomnost mých suprových spolucestovatelů slibovala spoustu smíchu a zážitků, což se i splnilo. Myslím si, že nikdo z nás (minimálně v nejbližší době) nezapomene na Eviččin nápad v podobě zkrácení si cesty potůčkem, zatoulaný spacák, řezné zranění při vytahování opalováku nebo neustupující pozitivní náladu i ve chvílích, kdy se do týmu vkrádala trudomyslnost. Dále Romanovy boty, jako dělané do hor, nebo 600g guláš na večeři, no a samozřejmě Pepův geniální smysl mapníka, který nás vždy dovedl tam, kam jsme měli namířeno (i přes místa, která třeba nebyla původně v plánu, ale cesta je cíl!).

Moc vám všem tedy za celou expedici děkuju!
Aneta Stiborová

Naše DofE expedice byla plná dobrodružství a překvapení. Navzdory předpovědi deště jsme si užili většinu času za sucha a pršelo jen poslední den. S mým čtyřčlenným týmem jsme se byli nuceni část trasy brodit potokem, jít bez mapy přímo na sever, řešit krizovou situaci se ztrátou spacáku a učit se pracovat s buzolou. Překvapilo nás, kolik jsme schopni ujít, a výlet nám ukázal, že společně zvládneme více, než jsme si mysleli. Správně jsme si také rozvrhli čas na plnění cíle, a to zdokumentovat a doplnit chybějící fotografie do map, pro turisty, kteří se do okolí Ossiašskeho jezera vydají po nás. Tento výlet nejenže posílil naši týmovou spolupráci, ale také nám poskytl mnoho nezapomenutelných zážitků a nových dovedností.

Eva Chalánková

Sedíme v kupé a pomalu nemůžeme uvěřit tomu, co se děje. Opravdu sedíme ve vlaku a jedeme na naši zlatou expedici? Ne že bychom o tom někdy pochybovali, ale dostat se k samotné expedici byla dlouhá cesta. Cesta plná plánování, zavrhnutých nápadů, papírování, domlouvání… No nebudu to tady moc rozepisovat, více se dozvíte třeba v nějakém budoucím článku o tomto našem počinu.

Mířili jsme do krajiny Korutan, na jihu Rakouska. Mise byla jasná – přežít, neztratit se a splnit cíl expedice. Světe div se, všichni jsme přežili a vrátili se (v rámci možností) ve zdraví :D.

S tím neztrácením se, to byl úplně jiný příběh. Jak s oblibou vyprávím, Rakušáci nás prostě vypekli s jejich turistickým značením. Rozcestníků bylo sice více jak barevných značek, avšak v kombinaci s naší papírovou mapou v měřítku 1:50 000 a výstřižků z map.cz bez názvů vesnic bylo náročné překonávat jakoukoliv vzdálenost. Někdo tomu říká krizové situace, někdo zase každodenní praktický nácvik krizové situace – je to jen úhel pohledu.

Třetí bod naší mise spočíval ve focení a následném přidávání fotek k místům, u kterých fotky na internetu chybí – že to nechápete? Tady je příklad: Průměrný dofák, který plánuje expedici si není jistý, jestli studánka, kde chce nabírat vodu, opravdu existuje a neví, jak vypadá. Naštěstí někdo před ním (my), kdo na místě byl, přidal fotku a popis místa. Tzn. teď ví, jak studánka vypadá a jestli je pitná či jestli vůbec teče.

Z expedice si přivážím spoustu zážitků, nová přátelství, fajn pocit z dobrého skutku a hodně dalších věcí. Tato výprava mne naučila více se zajímat o členy mého týmu a udržovat dobrou náladu i v nepříznivých situacích. Jo a taky jsem poprvé ulovil rybu kyblíkem, ale to je na jiný příběh…

Josef Bahr